Co se děje

Proč dolar padá? Část 2.

Na úvod vám povím, co se změnilo. Na rychlosti poklesu dolaru prakticky nic, protože dolar se v současnosti prodává za 18 Kč. Ropa se místo za 90 USD, jak uvádím v minulém článku, prodává téměř za 100. Velmi pravděpodobně bude kurz dolaru dál klesat.

DISCLAIMER: Autor tohoto článku nemá žádné ekonomické vzdělání, tento článek je z velké části výplodem selského rozumu. Proto Vás prosím, abyste jej nebrali vážně a ve vlastním zájmu se neřídili radami v něm uvedenými. Jen pozor, abyste potom nebyli překvapeni . . .

V minulém díle jsme skončili krachem zlatého standardu v roce 1973 a nástupem nekrytých papírových měn. Z toho jsme odvodili prudkou inflaci a devalvaci (pokles ceny) dolaru. Amerika ovšem nalezla nový způsob, jak poptávku po své měně udržet a nechat tak ostatní státy platit jejich inflaci. Uzavřeli proto dohodu se Saúdy, vládnoucím rodem v Saúdské Arábii, toho času největším producentem ropy. Američané slíbili Saúdům silou udržet jejich moc výměnou za to, že si Saúdové ropu nechají platit v amerických dolarech. Ostatní členové kartelu OPEC se brzy přidali. A protože ropu potřebuje každý stát, poptávka po dolarech se udržela. Tak se členům OPECu začaly hromadit dolary, které použili na nákup hmotných statků, potažmo rozvoj svých zemí (vezměme jako příklad Dubaj). V průběhu se vyskytlo několik „statečných“, kteří chtěli za ropu něco jiného než dolary, v poslední době to byl Irácký diktátor Saddám Husajn, který chtěl za ropu eura. Proto byl pro výstrahu a z vymyšlených důvodů násilím svržen a popraven. Nyní v jeho tradici pokračuje Írán, na jehož ropné burze se z 75% obchoduje v něčem jiném, než v dolarech. Možná jste si všimli jeho neustálého očerňování v médiích a strašení jeho jaderným programem. Jak to s ním dopadne, uvidíme.
ZDROJ: http://www.mwm.cz/clanek1.php?…

Nyní se vraťme k FEDu a jeho bankéřům. Tito bankéři vydělávají tak, že půjčují bankám peníze a chtějí za to úroky. Chtějí si přirozeně vydělat co nejvíc, tedy půjčovat co nejvíc. Ale ostatní banky nerozdávají peníze na ulici, ale vydávají je prostřednictvím úvěrů. (Většina lidí si myslí, že banka půjčí jako úvěry peníze svých klientů, kteří si je u ní uloží. To však není pravda, banky půjčují asi desetkrát více.)

Z toho vyplývá, že FED se snaží o to, aby si Američané co nejvíce půjčovali. Tohoto svého cíle dosahuje vytvořením zdání, že každý dobrý Američan vlastní svůj dům. Vedlejším efektem této snahy je zvýšení cen nemovitostí – to bude ještě důležité později. Jenže všichni Američané pochopitelně peníze na dům nemají, a tak si musejí půjčit. Za vypůjčené peníze postaví americká stavební firma Američanovi jeho vytoužený domek. Materiály, z něhož je dům postaven však ve většině případů z Ameriky nepochází. V lepším případě jde o kanadské dřevo, v horším případě pak o čínský sádrokarton nebo plast. Dům je také potřeba nějak vybavit, což se zpravidla provádí pomocí elektroniky z Japonska a Tchajwanu a ostatního zboží z Číny. Díky tomu se hromadí dolary jako celosvětově uznávaná rezervní měna kromě zemí vyvážejících ropu zejména v Číně (ale také třeba i v Japonsku). Část těchto dolarů používají Číňané pro nákup ropy.

Nyní trochu odběhněme a soustřeďme se na americkou vládu. Ta má v současnosti velké výdaje s vedením dobyvačných válek boje proti terorismu v Afghánistánu a Iráku. A bohužel nemá peníze, a to ani na sociální zabezpečení a zdravotní péči pro své občany. Dluh v těchto oblastech představuje již 90 bilionů (9×10¹³) USD. Proto USA škemrá o půjčky, kde může. Vzhledem k tomu, že Číně i po nákupu ropy a ostatního zboží pro své potřeby dost dolarů zbude, nakupuje Čína dluhopisy vlády USA. Těchto dluhopisů už má asi za bilion dolarů. Tím pádem pomáhá vládě USA vést tyto války a zabezpečovat vlastní obyvatelstvo.

Americké banky instruované FEDem kvůli svému zisku dávají úvěry i lidem, kteří by v jakékoliv jiné zemi neměli šanci úvěr dostat. Samozřejmě to s sebou nese větší úrokovou sazbu. Velká hromada všech možných hypoték od dlužníků s různou schopností splácet se pak zabalí do jediného balíku a prodá se na burze (CDO, CMO, apod.). Nákupce těchto cenných papírů pak nemůže zjistit, jakou má šanci na splacení těchto dluhů. Je to výhodné pro banku, protože ta okamžitě dostane zpět své peníze, i pro nákupce, protože ten získá cenný papír s úrokem. Fakt, že tak riziko vytvoření nedobytné pohledávky přejde z banky na někoho jiného pak podporuje banky v bezhlavém půjčování všem, kdo o to požádají.

Problém je ten, že většina amerických občanů je zadlužena již tak, že si už buď půjčit nechce nebo ani nemůže. Díky tomu od začátku roku 2007 zkrachovalo již kolem třiceti amerických bank včetně takových jako New Century Financial. To ovšem ještě není všechno. Aby banky učinily své úvěry ještě přitažlivějšími, nabízejí služby jako Interest Only (po určitou dobu se platí jen úrok) nebo ARM (hypotéky s proměnlivou úrokovou sazbou, která se zpravidla mění podle nějakého indexu). Není třeba zdůrazňovat, že v případě přechodu na splácení včetně dlužné částky v prvním případě nebo nějaké nenadálé změny na světových trzích v případě druhém, výše měsíčních splátek rapidně vzroste – až o stovky dolarů.

A dlužníci, kteří jsou už tak v tíživé situaci najednou přestanou být schopni splácet. Když dlužník přestane splácet úvěr, banka zastoupená exekutorem přijde a dům zabaví. Dlužník se tak ocitne na ulici. Jenže bance je dům k ničemu, a tak ho dá do dražby, protože za něj chce získat peníze. A na trhu je rázem o jeden dům víc. To by samo o sobě ještě nic neznamenalo. Jenže množství domácností postižených exekucí je obrovské: mezi červnem a zářím již 447 000 oproti 223 000 z téhož období minulého roku. Jak jsem již dříve poznamenal, ceny nemovitostí jsou velmi vysoko. Pokud se na trhu objeví tak velké množství nemovitostí při stálé poptávce, zákonitě budou ceny stlačeny dolů. A teď pozor: pokud se ceny nemovitostí sníží, sníží se i hodnoty nemovitostí zatížených úvěry. A v mnoha případech poklesne cena nemovitosti pod hodnotu zbývající dlužné částky (tzv. negative equity). Tím pádem bude za úvěr nedostatečná záruka a opět tady nastupuje banka, která kvůli ochraně svých investic zabaví buď celý dům nebo jen něco z něj. Opět půjde spousta domů do dražby a cena nemovitostí se opět sníží. Z této spirály proto téměř není úniku a tento strmý pokles cen bude pokračovat, dokud se ceny nemovitostí nedostanou na svou běžnou úroveň určenou normální nabídkou a poptávkou, tedy dokud realitní bublina nesplaskne. Fakt, že to za sebou nechá velké množství lidí bez domova, je asi všem lhostejný.

Důsledkem toho všeho bude, že hodně Američanů se bude muset omezit ve svém konzumním způsobu života (těžko se myslí na zábavu, když nemáte střechu nad hlavou), díky čemuž Čína a ostatní státy dostanou méně dolarů. Tím pádem jim po upotřebení těch dolarů, co dostanou, zbude méně na nákup amerických vládních obligací. Spojené Státy pak nebudou moci vést tolik válek v zahraničí a velmi pravděpodobně se to dotkne celé jejich ekonomiky včetně zdravotní péče a sociálního zabezpečení, akciových i derivativních obchodů, neboť jak jsme si již řekli, cenné papíry založené na úvěrech jsou obchodovány na burze. Ale v obavách z neschopnosti dlužníků splácet dluhy, z nichž tyto cenné papíry vycházejí, se tyto papíry téměř přestaly obchodovat. Prostě nikdo nechce riskovat to, že mu v ruce zůstane jen hodně drahý toaletní papír. Kvůli nedostatku poptávky poklesne i cena těchto papírů a biliony dolarů doslova zmizí z trhu, zanechávajíc mnoha investorům oči pro pláč. FED se to bude samozřejmě snažit vyrovnat masivní výrobou nových dolarů z ničeho a snahou udat je na světových trzích, díky čemuž bude následovat další devalvace dolaru a ztráta důvěry v něj. Jenomže celá světová ekonomika je s dolarem pevně svázána, a tak co se stane v USA, promítne se i v menší míře do zbytku světa. A nastane recese.

Co dělat proti tomu?

Pokud jste Čech, možná jste již shledali, že i u nás jsou ceny nemovitostí neobyčejně vysoké. Ano, realitní bublina je přítomna celosvětově, The Economist napsal: Jedná o největší bublinu v historii. Až praskne, bude to bolet. Nicméně proti Američanovi máte stále jednu výhodu a tou je silná měna. Koruna je měna, jejíž kurs vůči světovým měnám trvale roste. Proto velice nedoporučuji měnit koruny za jakoukoliv jinou měnu. Koruna je prostě v tomto ohledu „The Best“. Co už však doporučit mohu je to, abyste část svých úspor uložili třeba do zlata, jehož hodnota je v čase prakticky neměnná, nebo abyste nakoupili zemědělskou půdu, protože při současném zdražování ropy (probíhá i vzhledem k CZK díky vzrůstající náročnosti těžby v důsledku ubývání zásob) budeme muset potraviny, které sníme, pěstovat u nás (prostě si nebudeme moci dovolit vozit rýži z Číny, brambory z Polska a rajčata ze Španělska), a cena půdy tak vzroste. Ani nemovitosti nevypadají špatně, protože nikam nemohou utéct. Za žádných okolností se však nezadlužujte.

V Americe je to výrazně složitější, nicméně i zde se řešení pokusím navrhnout. Kolapsu realitní bubliny však už s velkou pravděpodobností zabránit nejde, je totiž už v plném proudu s exekucemi a ostatními průvodními jevy.

Aby se situace už neopakovala, je třeba:

Zaprvé, okamžitě zrušit FED (nebo mu zabránit vydávat peníze podle libosti jeho bankéřů) a vrátit se zpět k ústavnímu pravidlu, kde 8. oddíl 1. článku Ústavy říká, že The Congress shall have power to coin money, tedy že jedině Kongres má právo tisknout peníze a razit mince. Bylo by také dobré vydávat peníze na nějakém pevném základě. Bankéři, zvláště ti centrální, to sice neocení, nicméně peněžní systém se konečně stabilizuje.

Zadruhé, ukončit všechny války, co USA po světě vede. Ušetří se tak velké množství prostředků, které již nebudou muset být půjčovány od Číny a jiných států.

A zatřetí, okamžitě započít s procesem obnovování hospodářské soběstačnosti Spojených Států, zejména pak se pokusit utlumit jejich závislost na bolševické Číně. Nebude možné to provést okamžitě, ba naopak, potrvá to mnoho let (asi tak 30) a bude to hodně bolet, protože najednou nepůjde koupit laciné čínské zboží za balík levně vytištěných dolarů, jak si Američané za ta léta zvykli.

««« Předchozí text: Fašistický pochod Prahou Následující text: Tragikomedie s groteskními prvky I. »»»

Jan Pecháček | Sobota 24. 11. 2007, 09.02 | U nás, V zahraničí | trvalý odkaz | tisk | 1759x